VSETÍN - Vsetínské písničkářské duo Žamboši má důvod k oslavě. Za jeho debutové album s názvem To se to hraje…, které bylo nominováno v kategorii Folk&Country, si v sobotu z ostravské ČEZ arény odneslo sošku Anděla.
Díky akademikům, kteří jim posílali své hlasy, tak porazili kapely Jarret a Sestry Steinovy. Zisk ceny Akademie populární hudby je o to cennější, že dokázali zaujmout hned svým prvním albem, což se ještě nikomu nepodařilo. Oni sami však přiznávají, že spolu s obrovskou radostí se v nich mísily i opačné pocity. „Mám trošku výčitky svědomí, přála jsem to Jarretu,“ říká zpěvačka Stáňa Brahová. Podobně se na vítězství dívá i její životní i hudební partner – Honza Žamboch.
Jaké byly vaše pocity hned po vyhlášení?
Stáňa: Samozřejmě úžasné, pocit satisfakce. I když jsem tomu v první chvíli nevěřila. Měla jsem pocit, že by si to zasloužili Jarreti, takže jsem měla zároveň i výčitky svědomí.
Honza : Je to nepopsatelné. Nikdy jsme se zevnitř takové velké show neúčastnili, všude spousta splavných lidí a my mezi nimi… V kuloárech se sice mluvilo o tom, že to máme, ale my jsme tomu samozřejmě nevěřili.
Kdo Vám gratuloval jako první?
Stáňa: jako první mi volala mamka a ta mě hned zpražila, že jsem jí nepoděkovala. Musela jsem jí vysvětlovat, že tohle nebyla otázka rodiny. Honza: Hned po vyhlášení mi volala sestra, která mě stále hecovala se slovy: „Jestli vyhraješ a před kamerami neřekneš Čau ségra, tak mi nechoď na oči.“ Tak jsem to musel udělat. Tím jsem ovšem naštval celý zbytek rodiny…
Jak jste si užili ty chvíle slávy hned ten večer a jak se na to díváte teď?
Honza + Stáňa: Ani jsme si to pořádně nestihli užít. Zdálo se mi, že po našem vyhlášení se čtyři hodiny smrskly do třiceti minut. Tak to bylo rychlé. Začínáme si to uvědomovat až teď. Na jedné straně jsme strašně rádi a měli bychom být na sebe pyšní, ještě nikdy jsme nic podobného nezažili, na druhé straně je to ale obrovský nápor na psychiku. Začíná na nás dopadat tíha zodpovědnosti. Teď už nemůžeme zklamat, musíme hrát a psát písničky. Trochu se obáváme i negativních reakcí, na které jsme dosud nebyli zvyklí. Ale snad to dobře dopadne – je to anděl, ne čert.
Komu patří váš největší dík za tento úspěch?
Stáňa: Muzikantům, kteří s námi do toho chtěli jít. Těm patřila má slova díků i při vyhlašování. A samozřejmě i akademikům, kteří nám posílali své hlasy.
Honza: Producentovi, protože jeho práce je na první pohled neviditelná a nehmatatelná, ale bez něj by to „cédéčko“ nemohlo vzniknout. Díky němu a jeho podpoře jsme mohli natáčet v jednom z našich nejlepších studiích, navíc nám dal plnou důvěru, takže nás nechal tvořit. I obal jsme si v zásadě navrhovali sami. Autorem akvarelu na něm je František Segrado.
Projevil se už tento úspěch na zájmu médií a organizátorů festivalů?
Honza + Stáňa: Ano, už jsme pozvaní do několika pořadů České televize, do různých studií Českého rozhlasu, zájem mají i tištěná média. A pokud jde o festivaly, kalendář jme měli plný i před Andělem. Hodně bude záležet i na našem manažerovi, jak to zužitkuje v náš prospěch.
Plánujete i nějaký andělský koncert pro Vsetíňáky?
Oba: Zatím ne, snad později, až se trochu uklidní situace.
Autor Eva Stejskalová
ZDROJ http://www.mestovsetin.cz