I Beskydy se mohou pochlubit svými pralesy

Řekne-li se prales, každého hned napadne Boubín. Málokdo však už ví, že i v Beskydech je několik pralesů, které jsou jejich neodmyslitelnou součástí. Ochránci přírody dokonce tvrdí, že beskydské pralesy jsou malebnější než ten šumavský.

Mionší je klenot Těšínských Beskyd
Nejznámější a svou rozlohou téměř 170 hektarů i největší pralesní rezervací v českých zemích je prales Mionší v údolí Lomné v Těšínských Beskydech. Přírodní skvost, který obsahuje největší komplex jedlobukových porostů karpatského typu, byl vyhlášen přírodní rezervací v roce v roce 1954. Pozornost zde upoutávají zejména pozůstatky mohutných starých jedlí, které utvářejí typickou a divokou scenerii pralesa Mionší. Pamětníci vzpomínají, že tudy ještě před pár lety vedly tři naučné stezky, které bylo možno v doprovodu průvodce navštívit. „Bohužel přibývající počet návštěvníků rušil zvěř a vyháněl některé kriticky ohrožené druhy ptáků,“ říká Tomáš Myslikovjan ze Správy CHKO Beskydy. Těmito návštěvami prales značně trpěl, a tak byl od roku 1989 pro veřejnost na dlouhých šestnáct let zcela uzavřen. Pro návštěvníky byl znovu otevřen byl teprve v roce 2005. Po jeho okraji dnes vede sedmikilometrová okružní naučná stezka, ta však je přístupná pouze necelé čtyři měsíce v roce - od počátku června do poloviny září.

V panství markýze Gera
Jako součást těšínského panství střídal prales Mionší často své vlastníky. Vroce 1895 se stal majitelem celé oblasti, k níž les náležel, arcivévoda Bedřich Habsburský, známý spíše jako nechvalně proslulý „markýz Gero“, který sem často zajížděl se šlechtou na lov zvěře. V roce 1904 si tu nechal postavit loveckou chatu, v níž trávil volné chvíle při lovu tetřevů a jelenů. I dnes je na vnitřní stěně dobře patrný arcivévodů v seznam odstřelené zvěře. Mimoto byl prales Mionší vždy používán jen jako takzvaná komora zvěře. Odbyt dříví z tohoto značně odlehlého polesí byl špatný, a tak se v něm prakticky téměř netěžilo. I když dnes naučná stezka vede jen po okraji pralesa, dozajista budete okouzleni zdejší nedotčenou přírodou. Na naučné stezce je celkem deset zastavení s informačními tabulemi. Dozvíte se na nich, jak například funguje přirozený les, proč je Mionší pralesem, o osídlování kraje horaly a mnoha zajímavostí o zdejší fauně a flóře. Naučná stezka Mionší je prostě připravena pro všechny turisty a milovníky přírody.

Prales, nebo divočina?
Mionší však není jediným pralesem v Beskydech. Méně známý, zato až pohádkově tajemný je například Travný potok (20,2 ha) v masivu Travného. Do roku 1970 zde rostl nejmohutnější beskydský klen. V pralese Travný Potok je demonstrován přechod pralesa z jedlobukového, horskými kleny silně promíšeného porostu, do typické vrcholové pralesové smrčiny. „Vedou se spory, zda vůbec v České republice nějaké pralesy ještě máme,“ říká Leo Košťál z občanského sdružení Beskydčan. Jeho kolegové proto raději používají pojem divočina.

Výukové stezky
Na jihozápadním svahu Lysé hory se na značně svažitém snahu rozkládá prales Mazák, který je národní přírodní rezervací.
Dalším pralesem v této lokalitě je Mazácký Grúnik na vrcholu Čupel, kudy vede naučná výuková stezka, kterou v této přírodní rezervaci provozuje sdružení Beskydčan. „Ročně tudy projde zhruba dva a půl tisíce lidí, především školních dětí, nebo i celé rodiny. Je to ten nejpřirozenější způsob ekologické výchovy.
Mohou zde srovnat, jak vypadá přírodní les a hospodářský les,“ říká Šárka Košťálová z Beskydčanu. Podél obou těchto pralesních území vede i naučná stezka Šance - Lysá, která je přístupná široké veřejnosti po žluté turistické značce.
Podivuhodný prales Klíny (54,3 ha) na hoře tajemného pohanského jména Kněhyně se může pyšnit kapradinovými porosty. Dalším porostem pralesovitého charakteru je rezervace na vrcholu Nořičí s plochou o výměře 52,4 ha.
Rovněž na svazích památného Radhoště jsou jako rezervace chráněny tři pralesovité bukové porosty o celkové rozloze 74,7 ha.

AUTOR Jitka Hrivňáková
PŘEVZATO Z http://frydeckomistecky.denik.cz

Více o NS Mionší také zde